Víme, jak získat vyšší odškodné při pracovních úrazech. Díky novému nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 2925/20.

Mnoho let byly veškeré pracovní úrazy odškodňovány (dle zákoníku práce) skrze pevnou taxu ve výši 250 Kč za 1 bod hodnocení bolesti. Tento postup byl dlouhodobě v rozporu s výší odškodného při posuzování případu dle občanského zákoníku, kde je výše taxy odpovídající 1 bodu výrazně vyšší (k dnešnímu dni 378 Kč – průběžně je častěji upravována). Nový nález Ústavního soudu, který není ještě zcela veřejně znám toto však výrazně mění a umožňuje i v případě některých pracovních úrazů využít zvýhodněnou sazbu, kterou dříve soudy u pracovních úrazů nepoužívaly. I proto je rozhodnutí Ústavního soudu publikované v listopadu 2021 v našich očích považováno za převratné rozhodnutí.
Za jakých okolností máte právo na vyšší odškodnění za pracovní úraz se dočtete níže. Jsme si vědomi, že jde o celkem složitý právní text, proto pokud byste měla k pracovním úrazům jakýmkoli dotaz, můžete se na nás telefonicky či emailem obrátit a vaší osobní situaci s námi zdarma konzultovat.

Ad a) Posuzovaná věc a souběh odpovědnostních vztahů

Předmětné rozhodnutí se aplikuje pro případy, kdy připadá v úvahu dvojí rovina odpovědnosti, jak pracovněprávní, tak (zejména) občanskoprávní. Případem, který řešil ÚS byla autonehoda, která se stala zaměstnanci. Alternativně by šlo uvažovat o podobných situacích například ve chvíli, kdy by došlo ke zranění zaměstnance jeho kolegou při plnění úkolů, například upuštěním těžké bedny na nohu, jelikož by zde byla odpovědnost dle zákoníku práce - § 265/2, tak i dle občanského zákoníku - § 2914, nebo případně i porušováním BOZP nebo jiných právních předpisů. Ostatně právě takové případy byly (jak již bylo uvedeno výše) řešeny Nejvyšším soudem ČR se shodným výsledkem. Odkázat lze například na rozhodnuti sp. zn. 25 Cdo 3287/2019 ze dne 10.07.2020, nebo rozhodnuti sp. zn. 21 Cdo 3687/2018 ze dne 28.05.2019.

Ad b) Zákoník práce jako lex specialis pro nemajetkové újmy? Nikoliv.

Dle soudů nižšího stupně se obecně (a taktéž v předmětném případě) jednalo u pracovních úrazů o vztah zákoníku práce jako předpisu lex specialis k občanskému zákoníku jako lex generalis, kdy v případě odpovědnostního vztahu v pracovněprávní rovině dochází k přednostní/výlučné aplikaci zákoníku práce a s ním tím souvisejících vyhlášek, které omezují výši částky (za jeden bod bolestného). Takový přístup je však nesprávný, jelikož zákoník práce stanoví u pracovních a jiných úrazů při výkonu pracovněprávních povinností téměř absolutní odpovědnost, která je však moderována touto nižší částkou.
V ostatních případech, kdy by odpovědnost byla založena i jiným právním předpisem (zejm. OZ) je úprava a výše odškodného minimálním standardem, který však nemůže být aplikován k újmě zaměstnance. Tedy, pokud by zaměstnanci náležela vyšší kompenzace dle jiného právního předpisu ve vztahu k zaměstnavateli, není na místě úpravu (a potenciální omezení) výše kompenzace dle zákoníku práce na předmětný případ aplikovat.

Závěr

Předmětné rozhodnutí je relevantní, avšak bývá v hojném množství případů špatně interpretováno. Pro zhodnocení relevance rozhodnutí je potřeba zjišťovat za jakých okolností k úrazu došlo a zda existuje mimo odpovědnost podle zákoníku práce odpovědnost i dle jiného právního předpisu, v daném případě se aplikuje náhrada, která je příznivější. Rozhodným však není závažnost, či vyhotovení druhého posudku, nebo jiné obdobné skutečnosti, nýbrž pouze dvojkolejnost právní odpovědnost.
Jako příklad situace, kdy je postup dle zákoníku práce a nařízení na místě, lze uvést úraz při nikým nezaviněném pádu zaměstnance (například závrať při změně tlaku), nebo v případě úrazu zaměstnance při přírodní katastrofě. V takovém případě nelze dovozovat jinou odpovědnost (za podmínky, že nedošlo k porušením některé povinnosti zaměstnavatele), než tu podle zákoníku práce, kdy i v případě závažnějších zranění je pro takové případy absolutní odpovědnosti na místě přikročit k tomuto postupu.